„Legrace, již jsme si z Bohra dělali, byla pouze únikovou cestou, díky níž jsme mohli vyjádřit, že ačkoliv jsme mu často nedokázali porozumět, obdivovali jsme ho téměř bez výhrad a nekonečně ho milovali."
Rudolf Peierls
Fraynova hra Kodaň
aneb osudové setkání W. Heisenberga a N. Bohra v okupované Kodani roku 1941
Úvod
Významný německý fyzik Werner Heisenberg v roce 1941 - pro Německo tak optimistickém vývoji války - přijel v druhé polovině září na několikadenní oficiální návštěvu okupované Kodaně, aby zde přednesl v Německém kulturním institutu své přednášky a navštívil svého o šestnáct let staršího mentora a dánského fyzika s židovskými kořeny Nielse Bohra a Institut pro teoretickou fyziku, v němž strávil svá nejlepší badatelská období. Heisenberg ovšem netušil, že drtivá většina vědců z okupované Kodaně bojkotovala jakékoliv aktivity s Německým centrem nebo vědci. V této dusné atmosféře pak proběhlo několik návštěv v Institutu, některá i u Bohrů doma v Carlsbergské rezidenci, a také Heisenbergův osudný rozhovor s Bohrem buď na jedné procházce po ulicích Kodaně, mimo dosah německé policie a odposlouchávacích zařízení nebo ve Fyzikálním institutu anebo u Bohra doma. To, co si tehdy blízcí přátelé stojící na opačných stranách dějinného dramatu v jednom rozhovoru sdělili, nikdo jiný neslyšel. Zřejmě to však skončilo velmi záhy strohým Bohrovým ukončením rozhovoru a rozloučením. Heisenbergova návštěva nenávratně poškodila dosud nerozlučné a po všech stránkách plodné přátelství mezi oběma nositeli Nobelovy ceny.
Fraynova hra Kodaň
Velkou pozornost laické veřejnosti k této události přitáhla divadelní hra Kodaň (Copenhagen) anglického autora Michaela Frayna. Ve hře si položil řadu přímých i nepřímých otázek: Co se tenkrát přesně stalo, když se oba procházeli po ulicích Kodaně? Proč Heisenberg vlastně přijel? Byl z Německa vyslán jako agent, aby něco vyzvěděl od Bohra o stavu jaderného výzkumu u spojenců? Nebo se chtěl zeptat svého mentora na to, zda mají fyzici na obou stranách morální právo podílet se na sestrojení atomové zbraně? Nebo chtěl Heisenberg zdůraznit, že Německo válku vyhraje a chtěl tak Bohra a další vědce přesvědčit, aby přestali bojkotovat spolupráci s Německem?
Fraynova hra Kodaň měla premiéru v roce 1998 v Londýně, o dva roky později potom v New Yorku a posléze v mnoha zemích, včetně Německa a České republiky (od roku 2001 hru uvádí divadlo v Celetné a Český rozhlas 3 – Vltava). Fraynova divadelní dramatizace získala řadu uznání, například v Anglii byla vyhlášena za nejlepší hru roku (1998), také v USA získala prestižní cenu Antoinette Perryové za nejlepší divadelní představení (Tony Award 2000). Dočkala se i filmového provedení (2002), kde roli Heisenberga ztvárnil známý představitel bondovek Daniel Craig.
Kritika hryKodaň kromě velkého úspěchu a pozitivního přijetí u laické veřejnosti také rozpoutala zásadní rozepře mezi historiky, vědci, filosofy a novináři v rámci mezinárodních odborných konferencí i v médiích. Jedni hru kritizují za vážné historické nedostatky, především co se týče vytvořeného a tradovaného poválečného obrazu Heisenbergovy osoby nebo německého jaderného výzkumu. Podle těchto kritiků magie Fraynovy hry ovlivňuje laickou veřejnost, která většinou nevstřebává přísně historicky podložené a často nezáživné závěry z odborné literatury. Jiní jsou smířlivější nebo přijímají hru jako pozoruhodný počin, který může přitáhnout veřejnost k zájmu o historii vědy a především o revoluční kvantovou teorii. Rozporuplné polemiky se netýkaly pouze obsahu hry a jejího vyznění, koneckonců jde o divadelní hru, nýbrž také dlouhého Postskriptu, který Frayn ke hře napsal, a jímž se jaksi pasoval do role historika – a tím ťal do živého. V Postskriptu vysvětloval dějinné pozadí a souvislosti, v rámci nichž se jeho drama odehrává, přikládá i seznam literatury, z níž čerpal. O Kodani a Postskriptu Frayn potom na svoji obranu psal do novin, účastnil se konferencí a dopisoval další post-postskripta a provedl i několik úprav, aby vyhověl i negativní kritice. K této příležitosti vyšla publikace: Michael Frayn's "Copenhagen" in Debate: Historical Essays and Documents on the 1941 Meeting Between Niels Bohr and Werner Heisenberg.
Alex Wellerstein "Historical thoughts on Michael Frayn’s Copenhagen"
Více viz ZDE
Magazín rádia Leonardo
Kodaňská schůzka Bohr-Heisenberg v září roku 1941 (připravila Tereza Burianová a Filip Grygar).
Viz: prehravac.rozhlas.cz/audio/3213940
Filmová verze Copenhagen (Kodaň) 2002
Další dokumenty
Bohrovy neodeslané dopisy W. Heisenbergovi
Bohrova rodina chtěla zamezit neustálým spekulacím kolem toho, co se stalo během osudného setkání. Proto v roce 2002 nechala předčasně zveřejnit rukopisné verze nikdy neposlaných dopisů Heisenbergovi, které se týkaly jejich setkání a zavádějící interpretace, k níž přispěl i sám Heisenberg, obsažené v bestselleru od Roberta Jungka Jasnější než tisíc sluncí – osudy atomových vědců (MF 1965; v dánském překladu z roku 1957 je navíc uvedena i citace Heisenbergova dopisu Jungkovi, v němž Heisenberg upřesňoval osudné setkání v roce 1941. Bohra uvedené pasáže pobouřily). Rukopisné verze odhalují, jak bylo nepříjemné psaní dopisů příteli pro tolik distingovaného Bohra. V dopise(ch) Heisenbergovi vytýká, že si - na rozdíl od něj - na osudný rozhovor velmi dobře pamatuje a že jeho obsahem nebylo to, co uvádí Jungk potažmo Heisenberg, nýbrž to, že Heisenberg de facto už pracuje na uranovém projektu, tudíž pracuje pro nacistické Německo.
Rukopis: Jeden z Bohrových dopisů Heisenbergovi.
Více viz ZDE
Heisenbergova verze kodaňského setkání
Heisenbergova vzpomínka je uvedena v jeho knize: Část a celek – Rozhovory o atomové fyzice. Olomouc, Votobia 1996, s. 205-206 (pro znalce je tato jinak výtečná vzpomínková publikace svědectvím, že si Heisenberg svoji minulost dost přizpůsobuje k obrazu svému, což se týká nejen spolupráce s nacistickým Německem). Dále viz Heisenbergův dopis manželce Elizabetě z okupované Kodaně v září 1941 (poslaný z opatrnosti až z Německa; dopis bohužel ukazuje, jak necitlivě Heisenberg hodnotí a zlehčuje situaci dánského národa ujařmeného cizí mocí) a dopis Jungkovi viz ZDE 6. a 7. dokument.
Několik poznámek k vybraným publikacím a nejnovějším dokumentům
Historici vědy se pochopitelně nezabývají jen nastíněnou partikulární, nicméně důležitou dějinnou epizodou z roku 1941. Neobjasněné motivace německých vědců navštívit Bohra v Kodani a problém obsahu kruciálního rozhovoru však souvisí s německým uranovým výzkumem a s otázkou, kolik toho v té době němečtí fyzici teoreticky věděli či nevěděli, a jak ve svém výzkumu pokročili anebo nepokročili. Díky nejnovějším dokumentům (viz níže) dnes můžeme přesně zmapovat alespoň historický kontext jejich pohnutek a rovněž do něj usadit obsah či předmět rozhovoru mezi Heisenbergem a Bohrem. Víme, že v době návštěvy okupované Kodaně už němečtí jaderní vědci velmi intenzívně a bez jakýchkoli rozpaků pracovali na sestrojení reaktoru a atomové exploze.
Cílem historiků vědy v posledních letech se stala komplexní reinterpretace, zahrnující demystifikaci některých zavádějících výkladů problematiky uranového výzkumu, které přetrvávají řadu desetiletí. Tyto výklady postulovaly jasný narativní rámec a obraz o německých nukleárních vědcích: němečtí vědci nechtěli z morálních důvodů vyrobit atomovou bombu a celý výzkum vědomě zdržovali, a to zásluhou především Heisenberga. Předpokládali, že je obdobný nátlak na fyziky v uranovém výzkumu činěn i ze strany spojeneckých vlád, a tak v září 1941 přijíždějí do Kodaně, aby se prostřednictvím Heisenberga poradili s Bohrem o tom, jak by na obou stranách měli vědci postupovat, aby výrobě atomové zbraně zabránili. Tuto verzi příběhu rozmanitě vyobrazili jednak už zmíněný Jungk, dále Heisenberg v roce 1969 ve vzpomínkové publikaci Část a celek – Rozhovory o atomové fyzice (s vynecháním důrazu na morální aspekty) a nejnověji žurnalista Thomas Powers v knize Heisenbergova válka: Tajná historie německé bomby z roku 1993. Frayn potom ve svém postscriptu uvádí a vyzdvihuje právě Powersovu knihu jakožto mimořádnou publikaci a rovněž jako stěžejní inspiraci k napsání Kodaně. Mimo jiné právě tento stěžejní zdroj ke ztvárnění Kodaně se stal předmětem kritiky ze strany historiků vědy.
Powers kromě Jungkovy knihy čerpal i z prvního vážnějšího pokusu o výklad atomového výzkumu v nacistickém Německu od Davida Irvinga The Virus House (neslavně proslulého zpochybňováním holocaustu) z roku 1967. Irving dokázal využít řadu dokumentů, které Jungk k dispozici neměl, a byl nadto skeptický k morálním motivům, jež by německým vědcům bránily v jejich nukleárním výzkumu. Určujícími motivy, které podle Irvinga hnaly jaderné fyziky k práci na uranovém projektu, byla především vědecká zvídavost a touha „být u toho“, a současně snaha o zachování vědecké činnosti či uchránění životů vědců od povolávacích rozkazů na frontu. Podobně jako Jungk, který byl ovlivněn například diplomaticky uhlazenými diskusemi s Weizsäckerem, byl zase Irving ovlivněn několika diskusemi s Heisenbergem a byl to opět Heisenberg, jenž pročítal draft knihy a po vydání ji velmi chválil. Irving navzdory průkopnické úloze a novým materiálům, které měl tehdy k dispozici (včetně obsahu rozhovorů, které nemají vždy nezpochybnitelnou vypovídací hodnotu), podal o práci německých vědců na sestrojení reaktoru a atomové zbraně stále nekomplexní obraz. Co se týče setkání Heisenberga s Bohrem, popsal tuto událost jednostranně a navíc ji v souladu s Heisenbergem nesprávně datuje na říjen 1941.
Stejně jako Jungk se Irving zřejmě nesnažil ověřit tradovanou verzi či ji alespoň korigovat ze strany Bohrovy rodiny nebo dánských kolegů, kteří týdenní návštěvu německých vědců zažili a s nimiž Bohr o této návštěvě a setkáních také hovořil. Jejich závěr je stručně řečeno tento: Heisenberg s Weizsäckerem přijeli přimět Bohra a jeho kolegy, aby spolupracovali s Německem, neboť v té době bylo zřejmé, že Německo ve válce musí zvítězit – německá armáda jednoznačně vítězila v Evropě i na východní frontě a obléhání Leningradu začínalo právě v době jejich návštěvy. Rovněž se podle této interpretace Heisenberg Bohrovi snažil sdělit, že němečtí vědci usilovně pracují na uranovém výzkumu, což Bohra vyděsilo. V žádném případě prý nezaznělo, že by se němečtí vědci chtěli zdržet vyrobení atomových zbraní (natož z morálních důvodů) a svoji práci na uranovém projektu jakkoli zdržovat. Lze říci, že tato verze lépe odpovídá tomu, co dnes už víme z následujících dokumentů o aktivitách německých fyziků a práci na uranovém výzkumu v Německu.
Vedle již připomenutých Bohrových dokumentů byla od devadesátých let 20. století zpřístupněna řada nových pramenů, jež se týkají německého uranového výzkumu a které nebyly historikům desítky let k dispozici. Nejprve byly v roce 1993 po dlouholetých urgencích ze strany vědců, historiků a zainteresované veřejnosti zveřejněny transkripce tajně nahrávaných rozhovorů německých vědců zadržených na konci války v anglickém sídle Farm Hall. Dále se v Německu na konci 20. století podstatně změnila atmosféra v řadě institucí, co se týče vztahu k nacistické minulosti. Několik německých bank a společností (například Allianz, Volkswagen) se rozhodlo přestat dále blokovat, brzdit či jakkoli cenzurovat historický výzkum ve vlastních společnostech, působících v době nacistického Německa. K tomu přispěla i skutečnost, že starší generace zaměstnanců a vedoucích pracovníků, kteří sice prošli denacifikačním procesem, nicméně byli členy NSDAP nebo přímo či nepřímo participovali na nacistické zvůli a zločinech, postupně zemřela (tento proces čeká jednou i naši společnost z hlediska míry kolaborace se zločinným komunistickým režimem).
Podobně to platí i pro postoj Společnosti Maxe Plancka pro rozvoj vědy (Max-Planck-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften), která teprve v roce 1997 ustavila zvláštní komisi pro historický výzkum společnosti, a umožnila tak týmu historiků systematickou a detailní badatelskou práci, jež se pokusila komplexně popsat činnost řady vědců mnoha vědeckých oborů působících v její předchůdkyni v době národního socialismu, tj. ve Společnosti Císaře Viléma (Kaiser-Wilhelm-Gesellschaft). Výsledkem dlouholetého bádání, které probíhalo pochopitelně i na základě některých předchozích badatelských záměrů a nově objevených pramenů, je rozsáhlá fundovaná publikace týmu šestnácti autorů The Kaiser Wilhelm Society under National Socialism (2009).
Historikům vědy a zainteresované veřejnosti se také začaly postupně otevírat archivy v Ruské federaci a jejich archivní prameny, které NKVD na konci války zabavila v německých vědeckých zařízeních pro atomový výzkum na územích obsazených Rudou armádou. Mark Walker uvádí, že byly z Ruské federace v roce 2004 vráceny do Německa, do Společnosti Maxe Plancka, kopie řady překvapivě zásadních dokumentů, jež celkově doplňují chybějící části historické mozaiky o německém uranovém výzkumu. Díky tomu už dnes máme k dispozici de facto podrobnou evidenci (nikoli jen hypotézy) o každodenní práci německých vědců a o jejich pokroku v uranovém výzkumu. Vrácené dokumenty obsahují dosud nepředstavitelné doklady, například Weizsäckerův aplikační patent pro vojenské účely (z období léta 1940 až léta roku 1941), tj. patent na jaderný reaktor a na postup, jak lze čistý uran a transuranový prvek (dnes má název plutonium), vyrobený v reaktoru, využít pro jadernou explozi, nebo Heisenbergovu přednášku o jaderném štěpení a jeho využití pro vojenské účely, již pronesl v roce 1942 k vedení Třetí říše a dále máme k dispozici řadu duplikátů tzv. G-reportů (německých vědeckých zpráv či hlášení o průběhu atomového výzkumu) atd. Tyto dokumenty spolu s dalšími archivními materiály (jakými jsou zejména Heisenbergovy dokumenty získané z Institutu Maxe Plancka v Mnichově, týkající se posledních let práce na jaderném reaktoru) podstatně mění naše dosavadní znalosti o práci německých atomových vědců.
Historik vědy David Cassidy vzhledem ke všem výše uvedeným novým pramenům přepracoval či doplnil svoji původní knihu o Heisenbergovi z roku 1991 s názvem Uncertainty: The Life and Science of Werner Heisenberg. Kniha, která vyšla v roce 2009, již proto nenese v názvu jen Uncertainty (Neurčitost), nýbrž Beyond Uncertainty (Za neurčitostí či Mimo neurčitost). Na nových pramenech je založena také stěžejní a rozsáhlá publikace historičky vědy Cathryn Carsonové z roku 2010 s názvem Heisenberg in the Atomic Age. Science and the Public Sphere. Českému čtenáři je k dispozici čtivá a fundovaná kniha Johna Cornwella Hitlerovi vědci – Věda, válka a smlouva s ďáblem, nicméně je z roku 2003. Jeho kompilační práce – uspořádávající historické výzkumy publikované do roku 2002 – se zabývá postavením vědy a řady jednotlivých vědních oborů v Německu v období první poloviny 20. století s důrazem na období nacistického Německa. Kniha také reflektuje transkripce z Farm Hall, Fraynovu hru Kodaň, zveřejněné Bohrovy dokumenty a Heisenbergův dopis manželce. Dále je autorova kniha – na rozdíl od striktně pojaté historické analýzy – kulturní, sociologickou a politologickou sondou, která se pokouší zaujmout postoj nejen k vědě v Německu a k chování německých vědců, nýbrž i k problému vědy jako takové a zodpovědnosti vědce za své výsledky v demokratických i nedemokratických režimech. Proto se Cornwell, který popsal řadu hrůzných aplikací výsledků mnoha vědních oborů – především v Německu během obou světových válek –, pokouší zodpovědět následující otázky: „Chovali se v tomto případě Němci jako typičtí Němci? Nebo se němečtí vědci chovali jako typičtí vědci?“
Jestliže se v úvodu knihy Cornwell domnívá, že poslední historické výzkumy, zveřejněné dokumenty nebo transkripce Farm Hall, jsou už závěrečným ortelem nad německým jaderným výzkumem a chováním německých vědců, musíme konstatovat, že nikoli, neboť další stěžejní materiály, jak jsme výše uvedli, byly publikovány až po vydání jeho knihy. Navíc stále chybí poslední a podstatný dokument o výpočtech kritického množství štěpného uranu a plutonia potřebného pro sestrojení uranové a plutoniové bomby v Německu.
****
Na stránkách Manhattanského projektu se objevila výstižná recenze na Bernsteinovu knihu Hitler's Uranium Club: The Secret Recordings at Farm Hall od jednoho z přispěvovatelů, který shrnul závěry takto: „Evidence přepisů z Farm Hall je morálně zničující. Heisenberg a jeho kolegové věděli o vraždění všude kolem nich, ale na německém nukleárním programu pracovat nepřestávali. Nesestrojili bombu, protože nevěděli jak.“
Nahrávky z Farm Hall dále ukazují, že po svržení atomové bomby a informacích o Manhattanském projektu probíhaly diskuse výhradně o technických předpokladech, nikoli například o tom, v jakém kontextu pracovali a jakému sloužili režimu. Cornwell k tomu podotýká, že fyzici „netrpěli výčitkami svědomí a pohotově sami sebe očistili z oficiálního spojení s režimem. Rozhodně se nepovažovali za nacistické vědce.“
Na základě všech dosavadních a průkazných pramenů můžeme s Walkerem na závěr celou diskusi kolem role nukleárních vědců v čele s Heisenbergem v nacistickém Německu shrnout následovně: archivní dokumenty jasně ukazují, že „Heisenberg nezpomaloval, neodváděl, nezastavoval, nekamufloval nebo neskrýval pokrok, který on nebo jeho kolegové činili směrem k jaderným reaktorům, nukleárním explozím a jaderným zbraním“.
Nahrávky z Farm Hall:
As Chief of Foreign Intelligence in the Manhattan Project, Robert Furman coordinated and was a part of the Alsos Mission, conducting epsionage missions across Europe to interrogate Italian and German scientists, locate uranium, and determine how far the Nazis had proceeded with their atomic bomb project. The full interview transcript can be found on "Voices of the Manhattan Project." Viz rozhovor s R. Furmanem ZDE.
Divadelní hra Davida C. Cassidyho:
Fam Hall and the German Atomic Project of World War II 1. kniha a 2. divadelní představení
Role W. Heisenberga v nacistickém Německu
1. Grygar, F., Ke zrodu a pádu legendy o německých atomových vědcích, kteří nechtěli z morálních důvodů sestrojit atomovou bombu pro nacistické Německo. In: DVT - Dějiny věd a techniky, Vol. XLV, No. 4, Praha 2012.
2. Grygar, F., Werner Heisenberg v době nacistického Německa v kontextu odborné literatury a dokumentů. In: Vesmír ročník 91, 9/2012, s. 532-538.
3. Grygar, F., Role Wernera Heisenberga v předválečném nacistickém Německu. In: Vesmír ročník 91, 10/2012, s. 604-607.
4. Grygar, F. Odvrácená strana legendy. Otto Hahn v kontextu nacistického Německa, viz ZDE
