Studentská konference k 50. výročí úmrtí Nielse Bohra

Niels Bohr jako vědec, filosof a občan

Katedra filosofie Univerzity Pardubice ve spolupráci se studenty Universitas pořádá dne 20.11.2012 studentskou konferenci k 50. výročí úmrtí Nielse Bohra – Niels Bohr  jako vědec, filosof a občan. Konference není zaměřena na nějaké striktně vymezené téma. Jejím cílem je nastínit a připomenout Bohrovo vědecké, filosofické i občanské působení a probudit zájem o tohoto dosud u nás opomíjeného myslitele u dalších studentů či budoucích vědců z různých vědních disciplín.

 

  • Místo konání: úterý 20. listopadu 2012, od 9 hodin v Klubu 29, ul. Sv. Anežky České, Pardubice (mapa viz ZDE)
     
  • Konferenci zahájí přednáška Filipa Grygara: Niels Bohr jako vědec, filosof a občan
     
  • Následující příspěvky budou trvat max. 25 minut
     
  • Inspiraci k možným bohrovským tématům naleznete v Bohrových sebraných spisech a další fundované literatuře. Viz Niels Bohr - vybrané reference či podrobné informace tamtéž
     
  • Kapacita pozorovatelů je omezená, kdo přijde později, může se stát, že si v sále už nesedne. Klub 29 není hospoda Na mýtince
     
  • Kontakty: Patrik Čermák a Filip Grygar
    patrik.cermak@emai l.cz 
    filio@centrum.cz

 

Průvodce pro prezentující.pdf (383,9 kB)


Report v Čs. čas. fyz.

 

Program


Dopoledne 9:00-13:30 hod.

8:55 Zahájení konference: Patrik Čermák

9:05-10:00 Úvodní přednáška - Filip Grygar: Niels Bohr jako vědec, filosof a občan


Studentské příspěvky

Moderátor Filip Grygar

1. Kateřina Šraitrová: Bohrova disertační práce o elektronové teorii kovů (10:05 - 10:30)

2. Patrik Čermák: O struktuře atomů a molekul (10:35 - 11:00)

-   Diskuse (11:05-11:20)

Moderátor Patrik Čermák

3. Michal Černý: Prolegomena k metodologii axiomatického budování fyzikálních modelů (11:25-11:50)

4. Kamil Daněk: EPR-paradox a úplnost kvantově-mechanického popisu fyzikální reality (11:55-12:20)

-   Diskuse (12:25-12:40)

5. Miroslav Dočkal: Kodaňský výklad kvantové mechaniky jako výzva determinismu (12:45-13:10)

-   Diskuse (13:10-13:20)

 

Oběd 13:30-14:30
 

Odpoledne 14:30-18:00 hod.
Moderátorka Kateřina Šraitrová

6. Petr Švarný: Bohr a jazyk fyziky (14:30-14:55)

7. Marek Žák: Bohrův rámec komplementarity v Como přednášce z roku 1927 (15:00-15:25)

-   Diskuse (15:30-15:45)

8. Filip Zrno: Bohrovo stanovisko chápání objektivity (15:50-16:15)

9. Dominika Grygarová: Niels Bohr a Jacques Derrida: srovnání dvou anti-epistemologií (16:20-16:45)

-   Diskuse (16:50-17:05)

10. Kristýna Čejdová: Niels Bohr a Edgar Rubin (17:10-17:35)

11. Michal Pacvoň: Synchronicita - Jungova teorie komplementární povahy psýché a hmoty. Zkoumání souvislostí mezi fyzikou a psychologií. (17:35-18:00)

-   Diskuse (18:00-18:15)

Ukončení konference

 

Abstrakty a drafty jednotlivých příspěvků

 

Niels Bohr jako vědec, filosof a občan

Filip Grygar

Katedra filosofie, Univerzita Pardubice

Niels Bohr jako vědec, filosof a občan.pdf (2,8 MB)

 

Bohrova disertační práce o elektronové teorii kovů

Kateřina Šraitrová

Fakulta chemicko-technologická, Univerzita Pardubice

Kovy zaujímají speciální postavení mezi látkami, které jsou schopné vést elektrický proud. Je to způsobeno jednak jejich vysokou vodivostí, jednak faktem, že průchod proudu není spojen s viditelným přenosem hmoty. To je vysvětlováno existencí elektronů, které jsou schopny se pohybovat uvnitř kovu od jednoho atomu k druhému. Elektronovou teorií kovů se zabývala řada vědců, např. W. Weber, F. Kohlrausch, E, Ricke, J. J. Thomson a hlavně H. A. Lorentz. Ve své disertační práci vydané na jaře roku 1911 se Niels Bohr snaží o co nejobecnější pojetí této teorie. Odvozuje zde základní rovnice pro pohyb volných elektronů, zkoumá různé případy jejich srážek, zabývá se elektrickou a tepelnou vodivostí kovů, termoelektrickými jevy a mnoha dalšími. Příspěvek shrne tehdejší poznatky s důrazem na nové závěry, které Bohr ve své práci přináší.

Bohrova disertační práce o elektronové teorii kovů.pdf (745,9 kB)

 

O struktuře atomů a molekul

Patrik Čermák

Fakulta chemicko-technologická, Univerzita Pardubice

Výklad stability atomu podal Niels Bohr ve své trilogii stěžejních článků „On the Constitution of Atoms and Molecules“ v roce 1913, když aplikoval Planckovu konstantu na Rutherfordův model atomu. Využití kvantování při zachování zákonů klasické mechaniky v podobě elektronových orbit umožnilo definovat tzv. „stacionární stavy“. To zejména v případě atomu vodíku vedlo k interpretaci spekter, resp. k velmi dobrému souladu teoretických výpočtů a experimentálních dat, a k výkladu chemického chování. Přestože Bohrova teorie atomu dosahovala takových výsledků, nebyla – pokud vůbec – povětšinou ihned přijata ve své celistvosti. Mezi hlavní oponenty patřili John W. Nicholson, A. Crehore, J. J. Thomson, E. Gehrcke a J. Stark. Ve svém příspěvku se pokusím nastínit obsah oněch stěžejních článků a porovnat je s kritikou zmíněných osobností.

O struktuře atomů a molekul.pdf (3,4 MB)

 

Prolegomena k metodologii axiomatického budování fyzikálních modelů

Michal Černý

Fakulta přírodovědecká, Univerzita Masarykova, Brno

Tvorba fyzikálních modelů reality světa je dlouhá, jako sama přírodní filosofie a má svůj původ ještě v před antických náboženských představách. V příspěvku bychom se zaměřili na dva zajímavé historické koncepty toho, jak vzniká fyzikální model. Předně je to příspěvek Johanese Keplera, který ve svém modelu Sluneční soustavy dlouho upřednostňoval matematickou dokonalost, před výsledky pozorování. Zcela jiným přístupem je pak axiomatický přístup Nielse Bohra,  který upřednostnil fyzikální realitu, před osvědčeným teoretickým aparátem. Lze nalézt v obou případech nějaký společný jmenovatel, který by se mohl stát určitou prolegomenou ke každému dalšímu fyzikálního modelu? Má fyzika vědní metodologii, o kterou by se v této oblasti mohla spolehlivě opřít?

Prolegomena k metodologii axiomatického budování fyzikálních modelů.pdf (353,7 kB)

 

EPR-paradox a úplnost kvantově-mechanického popisu fyzikální reality

Kamil Daněk

Fakulta matematicko-fyzikální, Univerzita Karlova, Praha

Ve svém příspěvku shrnu argument proti kvantové mechanice (známý jako EPR paradox) popsaný v článku [1]. Argument usuzuje z myšlenkového experimentu, skrze který by šlo prolomit Heisenbergův princip neurčitosti, na neúplnost popisu fyzikální reality pomocí vlnové funkce (nutně omezené principem neurčitosti). Při analýze tohoto myšlenkového experimentu, který vede ke zmíněnému paradoxu, vyložím Bohrovu obranu kvantové mechaniky z článku [2] a doplním ji o pár vlastních bodů. Nakonec bych se rád zmínil o následném vývoji otázek spojených s EPR paradoxem.

[1] Einstein, A., Podolsky, B. and Rosen, N., 1935, Physical Review,

47,777-780.

[2] Bohr, N., 1935, Physical Review, 48, 696-702.

 

Kodaňský výklad kvantové mechaniky jako výzva determinismu

Miroslav Dočkal

Filozofická fakulta, Univerzita Palackého, Olomouc

Příspěvek popisuje některé základní filozofické rysy jak kodaňského výkladu kvantové mechaniky, tak deterministické alternativy vůči němu, kterou se příspěvek snaží obhájit. Za klíčový v deterministické alternativě považuje princip dostatečného důvodu, ukazuje rovněž rozdíly mezi ontologickým determinismem a jeho fyzikální aplikací. Objasňuje zmíněný spor determinismu s kodaňským výkladem také z modálního hlediska a ukazuje na význam povahy času pro řešení tohoto sporu. Za nejperspektivnější větev fyzikálního determinismu považuje koncepty multiverza, od Hugha Everetta po Maxe Tegmarka, doplněné popřípadě perdurantistickou koncepcí času a řešením problémů identity. Vyvozuje metafyzický a empirický důvod pro pravděpodobnost existence multiverza. Na konci uvádí podmínky, za jakých by deterministé ustoupili před kodaňským výkladem kvantové mechaniky, a vyjadřuje pochybnosti nad řešitelností dilematu mezi Occamovou břitvou a principem dostatečného důvodu.

Kodaňský výklad kvantové mechaniky jako výzva determinismu.pdf (116,4 kB)

 

Bohr a jazyk fyziky

Petr Švarný

Fakulta filozofická, Univerzita Karlova, Praha

Příspěvek se zaměřuje na otázku užití jazyka ve fyzice a z toho vyplývajících nástrah. Zejména v kontextu současné filosofie fyziky (např.[1]) je zajímavé se vrátit k počátkům diskuze. Rozpor mezi Einsteinem a Bohrem je pro nás zajímavý zejména proto, že Bohrova reakce[2] na tzv. Einstein-Podolsky-Rosen paradox se opírá o to, že autoři špatně užívají jazyk. Ukážeme, jak elegantní Bohrova analýza fyziky a jejího jazyka pomáhá pochopení i dnešních prací ve filosofii fyziky a že zde chybí reflexe srovnatelná s Bohrovým přístupem.

[1] T. Placek and N. Belnap, “Indeterminism is a modal notion: branching spacetimes and Earman’s pruning,” Synthese, pp. 1–29, 2011.

[2] N. Bohr, “Kvantová fysika a filosofie (kausalita a komplementarita),” Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, vol. 5, no. 3, pp. 332–337, 1960.

Niels Bohr a jazyk fyziky.pdf (44,7 kB)

 

Bohrův rámec komplementarity v Como přednášce z roku 1927

Marek Žák

Filozofická fakulta, Univerzita Pardubice

Nové fyzikální objevy na přelomu 19. a 20. století otevřely novou cestu k poznání světa. Vznikly nové teorie, které byly mnohdy mezi sebou v rozporu. Idea komplementarity původně sloužila k vysvětlení problému duality v kvantové teorii. Nicméně filosofická východiska komplementarity přesahují oblast kvantové teorie. Proto se Bohr rozhodl aplikovat komplementaritu i do teorie poznání. Bohrova komplementarita byla výslovně zformulována a prezentována na konferenci v Como, v září roku 1927.

 

Bohrovo stanovisko chápání objektivity

Filip Zrno

Filozofická fakulta, Univerzita Pardubice

Nárok na objektivní poznání reality tedy její poznání tak, jak je mimo nás, nezávisle na tom, kdo ji poznává, se traduje již od 17. století. Ani dnes i po vymezení se kvantové fyziky a fenomenologie tomuto nároku, se nevytratil z učebnic a z veřejných diskuzí. Navíc u odborníků z různých oblastí vědeckého bádání se i přes vědomí si propletenosti a provázanosti poznávajícího subjektu s předmětem bádání, se přesto snaží dostát tradičního ideálu objektivity. Proto se v tomto příspěvku zaměřím na propojenost subjektivity s objektivitou v rámci experimentů a chápání nároku objektivního zkoumání významným fyzikem Nielsem Bohrem.

Bohrovo stanovisko chápání objektivity.pdf (81,8 kB)

 

Niels Bohr a Jacques Derrida: Srovnání dvou anti-epistemologií

Dominika Grygarová

Katolická teologická fakulta, Univerzita Karlova, Praha

Příspěvek pojedná o některých společných rysech i odlišnostech epistemologií Nielse Bohra, založené na interpretaci kvantových jevů, jež se odvíjí od neslučitelných deskripcí atomárního dění, neurčitosti a „neredukovatelné ztráty významu“, a postmoderního filosofa Jaquesa Derridy, jehož myšlení je založeno na dekonstrukci metafyziky přítomnosti, znakové zprostředkovanosti zkušenosti a tedy i bytostné roztříštěnosti významu (dissemination). V rámci Derridova myšlení se příspěvek zaměří především na Derridův koncept indécibilité (nerozhodnutelnost), který bude srovnán s pojmem neurčitosti a rámcem komplementarity. Derrida nachází rozporuplnosti a nekoherenci uvnitř snad každého textu a pojmu. Jak se s touto heterogenní ne-jednotou vypořádat naznačuje právě režim indécibilité. Komparace s Bohrovým rámcem komplementarity, umožňující podržet nekoherentní deskripce téhož jevu, pak ukáže Bohra jako vědce-myslitele, který nejenže vykazuje pozoruhodné paralely s anti-epistemologickým směřováním celé kontinentální filosofie, ale který se rovněž pokusil o efektivní řešení anti-epistemologické pozice.

Niels Bohr a Jacques Derrida_srovnání dvou epistemologií.pdf (95,4 kB)

 

Niels Bohr a Edgar Rubin

Kristýna Čejdová

Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova, Praha

O vlivu a inspiraci, které stály u zrodu Bohrova myšlení a přístupu k atomárnímu dění či jeho koncepci komplementarity, se vedou diskuse. V tomto příspěvku se budeme věnovat Bohrovu dlouholetému příteli Edgaru Rubinovi, významnému psychologovi, který se dostal do širokého povědomí především díky své studii o figuře a pozadí. Nejprve se podíváme na vztah obou vědců do roku 1915, v němž Rubin předložil svoji disertační práci o problematice reverzibilní figury. Dále v krátkosti představíme základní teze této práce tak, aby bylo možné poukázat na analogii s Bohrovou koncepcí komplementarity. Naším záměrem ovšem nebude pokus o stanovení míry, do jaké se Bohr s Rubinem skutečně ovlivnili, ale spíše poukázat na zajímavé paralely v jejich vědecké tvorbě. Na závěr nastíníme několik poznámek k psychologickým otázkám, ke kterým se Bohr v průběhu svého života vyjadřoval.

Niels Bohr a Edgar Rubin.pdf (585,2 kB)

 

Synchronicita - Jungova teorie komplementární povahy psýché a hmoty. Zkoumání souvislostí mezi fyzikou a psychologií.

Michal Pacvoň

Filozofická fakulta, Univerzita Pardubice

Bohrovu komplementaritu lze chápat jako první „místo“, kde se svět, tak jak ho zkonstruovala moderní fyzika, dotýká své druhé strany, prostoru za zrcadlem, a sice vztahu k lidské psýché. Psýché se totiž stala nutnou součástí fyzikálního popisu světa. Už Kant nás naučil, že veškeré poznání i zkušenost jsou v nějakém smyslu „psychické“ a to dokonce primárně, takže i fyzika je v nějakém smyslu duchovědou. Lze si totiž představit úroveň, na které je vnitřní-psychický svět propojen se světem vnějším, úroveň, na jejímž základě fungují obě komplementární složky, totiž psýché a fyzická realita. Záměrně nemluvím o subjektu a objektu, protože toto rozdělení je vůči této komplementaritě sekundární. Jungův koncept synchronicity neboli „signifikantní koincidence“ mi bude sloužit jako vstupní brána do oblasti zkoumání této komplementarity a četných otázek, které v této souvislosti vznikají.